První čti, po té až komentuj a sdílej!

V posledních letech se nám rozmohl nepěkný nešvar. Lidé sdílí a komentují články, aniž by je četli. Většinou jen na základě nadpisu, který v mnoha případech bývá jen vyjádřením názoru autora. Sami se tak uzavírají skutečnosti.

Již delší dobu můžeme pozorovat na sociálních sítích zajímavý jev. Lidé, stránky, organizace, strany ale někdy dokonce i politici hromadně sdílí články, které očividně ani nečetli. Většinou jim stačí přečíst nadpis, který v mnoha případech, jako je tomu dle mého soudu například u Parlamentních listů, vyjadřuje pouze názor pisatele článku. Zde jde dokonce ve velkém množství případů o články překopírované z jiných serverů s jediným rozdílem - oním osudným nadpisem, který si většina lidí přečte a pokládá jej za zcela závazný. Jiné servery naopak titulkují své články tak, aby na ně kliklo co nejvíce lidí, a oni si tak zajistili čtenost. V časech, kdy se články hromadně sdílí a lidem stačí přečíst si nadpis, aby si udělali názor, dost nezodpovědné a ne příliš bezpečné.

Jak to mohu takto sebejistě prohlašovat, když neznám osoby, které takové články posílají do oběhu? Stačí si přečíst, co k němu dotyčný napíše. Kdo si po té článek skutečně přečte, okamžitě shledá, že o tom, co stojí v nadpise, není ve článku mnohdy ani slovo. Takový člověk okamžitě pochopí, že ani admin stránky onen článek nečetl, a když se pokusí na skutečný obsah článku upozornit, akorát dostane správce stránky do slepé uličky. Většina lidí tak však bohužel nečiní a pouze dále sdílí a nebo píše naprosto zcestné komentáře.

Lidé dnes čtou nadpisy, jako statusy na facebooku a berou je zcela vážně. Jako informace jim postačí. Smutné a nebezpečné. Ocitají se tak sami v dezinformační pasti. Nabírají tak přesvědčení, že pouhým přečtením nadpisu se stávají znalci chápající všechny složitosti světa i politiky. Takoví lidé jsou pak schopni bohužel uvěřit komukoli, kdo si je na takto šířených polopravdách schopný postavit třebas i celou svou volební kampaň.

Myslíte, že píši o něčem, o čem nemám ani ponětí? Tak proč nekouknout na pár případů. Opravdu dlouho tento neblahý jev pozoruji, sbírám články a ukládám print screeny obrazovek. Abych pravdu řekl, jen a právě proto také klikám na tak hojně sdílené články parlamentních listů - kde člověk v mnoha případech dojde pouze k zjištění, že tento článek předchozího dne četl na novinkách s poněkud jiným nadpisem. Proč tedy nekouknout na pár příkladů? Nemusíme chodit až tak daleko. Stačí vzpomenou asi tři dny starý článek "Půl milionu cizinců za deset let", který se objevil na novinkách.cz. (Původně v názvu tuším stálo něco ve smyslu, že do České republiky přibylo půl milionů cizinců, ale nerad bych kecal. Ono je to vlastně jedno.) 

Když jsem ten nadpis viděl, první co mě napadlo bylo: "To už i novinky v boji o čtenost začali šířit nepravdy a demagogie? Proč sakra děsí lidi kravinami?". No nedalo mi to a článek jsem si přečetl od začátku až do konce. A o čem že byl? Pokud se vám to nechce číst, popíši vám to rád ve zkratce. Článek pojednává mimo jiné o tom, kolik lidí z které země v posledním roce zavítalo do naší země. Většinou jde o Ukrajince, Slováky, Vietnamce a Rusy. O uprchlících ze Sýrie či muslimech zde nepadlo ani slovo.

V článku se dokonce píše o tom, že mezi lidmi, kteří přesídlili do České republiky, jsou i mnozí Češi. Jak se pak dále uvádí, hlavním důvodem migrace je snaha najít zde zdroj obživy. I přesto však nejrůznější internetoví inženýři komentují článek slovy typu "Islám tady nechceme." nebo "Oploťte ČR" či "Já na flákače dřít nebudu." Jsou spíše směšní. I přesto se člověk však musí zamýšlet, zda se smát nebo brečet.

Jak vidno, nikdo článek nečetl. Pouze komentují něco, o čem ví úplný houby. Podráždění naprosto zbytečné. Komentující jsou spíše trapní. Kdo za to může? Dotyčný sám, neboť se rozčiluje nad něčím, o čem si udělal názor, aniž by se s "problémem" seznámil.

Takových případů můžeme však denně pozorovat víc než dost. A to nejen na novinkách, ale napříč internetem. Pozorujte sami a uvidíte. A také se zamyslete nad sebou, zda tak také někdy nečiníte.

Na v celku zajímavý jev jsem však narazil včera na jedné ze stránek vášnivých podporovatelů Miloše Zemana, kde si někdo dovolil sdílet řekněme grafiku obsahující nadpis článku Martina Fendrycha "Zeman je mezinárodní nula. Spojeným národům může navrhnout cokoli, třeba let na Mars."

Dejme tomu, že Martin Fendrych mohl použít jiná slova, ale článkem kroky Miloše Zemana i jeho postavení na mezinárodní scéně si myslím v celku dobře vystihl a popsal. Komentující si dle všeho však opět nedali moc práce daný článek dohledat a přečíst. Komentovali opět zcela mimo mísu, aniž by přitom věděli, o čem pan Fendrych psal. Jediné, co jim stačilo k pochopení celého "problému" byl obrázek, na kterém stojí napsáno "Zeman je mezinárodní nula."

Přitom kdyby článek četli, došlo by jim, že zde nejde ani tak o další z laciných dehonestací hlavy státu. Všimli by si například toho, že autor se zamýšlí především nad Zemanovými kroky a jeho politikou, kdy sám sebe dělá v očích západních politiků řekněme nedůvěryhodným a v očích těch východních se do výšin podlézáním asi také nevyšplhá. Přitom s myšlenkou, že nestačí přijít do OSN a vykládat, co by se mělo dělat, když na takovém programu sami usilovně nepracujeme, se snad nedá ani nesouhlasit. Nebo spíš by měla být alespoň pochopitelná.

Opravdu zajímavý jev jsme pak mohli zaznamenat také krátce po té, co se německá kancléřka Angela Merkelová pro německou televizi ARD vyjádřila, že je třeba najít společné řešení pro všechny a že každá z členských zemí bude muset splnit svůj díl. Zprávu první den přinesli novinky.cz v článku "Merkelová: Na řešení otázky běženců se musejí podílet všichni." Následujícího dne již někdo sdílel článek Parlamentních listů "Nemůžete říkat: ˇˇMy tady muslimy nechcemeˇˇ, rozčílila se Merkelová." Obyčejně je nečtu, ale právě poněvadž vím, jak velice zde bývá nadpis vzdálen realitě, sem tam tvrzení z nadpisu překontroluji. Po chvíli mi došlo, že tento článek jsem četl již předchozího dne na novinkách. Totéž se opakovalo i po rozkliknutí článku "Tvrdohlavá Merkelová vzkazuje ČR, že musíme podle kvót přijmout i muslimské běžence", kde si ovšem dali tu práci a dopsali i pár slov, která Merkelová směřovala k Turkům žijícím v Německu. Když jsem pak narazil na článek "Merkelová vrací úder Česku: Uprchlíky budete řešit taky", bylo mi jasné, odkud vítr fouká. Zde už šlo však jen o jakýsi stručný výcuc z článku na novinkách.

Závěr? Máme zde čtyři shodné články s odlišným nadpisem. Čím vyostřenější nadpis, tím pobouřenější reakce. Nepřekvapilo by mě ani, kdyby byl o to více sdílen. A komentáře opět odpovídají tomu, co tvrdím po celou dobu. Totiž že článek asi jen málokdo četl.

Velikými experty na šíření takových článků jsou například organizace jako My proti všem, We are at home, nebo Welcome to reality. Domnívám se však, že se najdou bohužel i politici, kteří tak zjevně činí. Jako příklad snad můžu uvést europoslance Jaromíra Štětinu, který na svém facebookovém profilu něco sdílí téměř bez ustání. Že by se v tom europarlamentě nudil?

Na myšlenku, zda pan Štětina vůbec čte co sdílí, jsem přišel však již před delší dobou, když jsem se o tento fenomén začal více zajímat.  Tenkrát sdílel článek Parlamentních listů "Generál Pavel: Proti islámskému státu se spojíme i s Ruskem", který předtím sdílelo RADIO Jerevan dotazující se: "Nový rozkaz?" Sám europoslanec Štětina se ptá "To jste opravdu řekl pane generále?" Když jsem však článek přečetl, s výjimkou perexu, v němž se autor snad rozhodl toto tvrzení jen jaksi zopakovat či spíše zdůraznit, jsem v článku na takovou informaci nenarazil. A že jsem jej četl několikrát. Ostatně mne i zaráží, že pan Štětina vůbec sdílel článek Parlamentních listů, které jindy tolik kritizuje. Naskýtá se tedy pouze otázka, zda jej skutečně četl a nebo si alespoň překontroloval zdroj. 

Samozřejmě se v tomto případě můžu mýlit. A možná pana Štětinu pouze špatně chápu. A roli můžou hrát i mé sympatie a antipatie k tomuto politikovi. Na druhou stranu by to ale nebyl jediný případ, kdy jsem nabyl tohoto dojmu po nahlédnutí na zeď pana Štětiny. Zmýlit se však může přeci jen každý. Více starostí mi dělá spíše strana NE Bruselu - Národní demokracie. Ta totiž běžně sdílí články z novinek či parlamentních listů, avšak, a přiznám se, že netuším, jak to dělá, mění nadpisy sdílených článků. K tomu pak jen dopíše některou ze svých štvavých demagogií. Skutečný nadpis se dozvíte až po té, co si článek otevřete. Ale jak píši, to dělá zjevně málo kdo. Především pochybuji, že obzvláště mezi těmi primitivy, kteří jsou schopní jít za tak jednoduchými hesly, která tato strana hlásá, se najde vůbec někdo, kdo by víc jak nadpisy četl. A to je zjevně účel této politiky. Zacílit na ty, kteří jsou rádi, že umí vůbec číst a psát a získat si tak jejich podporu. Děsivé.

Když už se konečně najde někdo, kdo takto masově šířené články čte, jedná se bohužel o hlásnou troubu Kremlu - Sputnik. Proč to? Články jsou zde velice strohé a stručné. Čtenář se tedy moc nenačte. To, že se mnohdy jedná jen o pár neozdrojovaných větiček podsouvajících čitateli názor pisatele, to nikoho asi příliš netrápí. Však proč taky? Hlavně že se to shoduje s názorem čtenáře.

Proč o tom vůbec píši? Abych ti mohl sdělit následující. Pokud články nečteš, tak je ani nesdílej ani nekomentuj! Jednak šíříš zbytečné bludy, zesměšňuješ sebe sama a sám se zkopáváš do informační pasti. Plný sebevědomí, že ti stačí přečíst nadpis, aby jsi pochopil veškeré složitosti světa pak zbytečně dále šíříš bludy. Přitom není nad to si počíst pěkně dlouhý článek plný ozdrojovaných informací, které si může člověk tak i ověřit. Také se vyplatí si sem tam přečíst nějaký ten rozhovor s odborníkem z dané oblasti či důkladnou analýzu problému. K čemu je to dobré? Určitě se z vás stane mnohem klidnější a vyrovnanější člověk. Nebudete slepě věřit každé demagogii, která se kde objeví a nebudete se jen tak chytat bezdůvodné hysterie. V opačném případě doporučuji začít jevit naprostý nezájem o politické dění ve světe. Z vlastní skutečnosti vím sám, o čem píši.

Pokud však články čtete, dejte si prosím pozor na datum. Ono číst už tři roky tentýž článek o tom, jak Rusko rozjíždí projekt dvouhlavý orel a dolar půjde rychle do kytek, je už víc než trapné. Především v době, kdy Rusko již dlouhodobě testuje novou hlubinou ponorku Rubl. Taktéž když se internetem již třetím rokem míhá tentýž sdílený článek o tom, jak Putin vyjeví světu pravdu o 11. září a ono pořád nic, musím se ptát, na co tedy ty tři roky čeká. A nejedná se samozřejmě jen o tyto dva zmiňované články.

Není to totiž zas tak dávno, co jsme slavili výročí konce války a opět byl hromadně sdílen článek "Porošenko vyzval celý svět, aby se sjednotil proti Rusku". Hned v druhém řádku perexu si však všimnete, že to prohlásil při příležitosti 70. výročí ukončení druhé světové války. 1945+70=2016? Odkdy? Samozřejmě že šlo o rok starý článek.

Ještě většího přešlapu se však dokáže dopustit velice sebevědomé hnutí "My proti všem", které například veřejně vyzvalo k vraždě premiéra, touží po silném nacionalistickém vedení, nedokáže přijímat jiný pohled na věc, než je ten jejich, současnou EU vnímá snad jako fašistickou organizaci a náš stát jako protektorát a vůbec asi žijí v jiném světě, než většina obyčejných lidí. Ale vraťme se k věci.

Je tomu totiž měsíc a dva dny k tomu, co sdíleli článek z novinek "Koncerny mohou dodávat méně kvalitní potraviny na východ Evropy". Samozřejmě nezapomněli v úvodu popsat svůj poněkud pochroumaný pohled na svět. Asi si chudáci v článku nevšimli informace, že firmy nemají povinnost dodávat totožný výrobek, pokud tím neporušují národní normy a předpisy. Jako dřívější fanoušek "Pekla na talíři" a člověk,  který občas sleduje "A dost!", jsem si hned vzpomněl, že naše normy jsou stále méně náročné, a tak nám sem mohou vozit stále méně kvalitní potraviny. Však proč by ne, když na tom vydělají a naše normy to nezakazují? Proč by prodávali lžičky medu, když můžou za stejnou cenu prodat kýble hnoje? Brusel s tím tudíž nemá nic moc společného. Samozřejmě jsem na to poukázal a taky co by člověk, kterému se jaksi nechtěně dostalo ekonomického vzdělání, jsem je poučil o fungování tržní ekonomiky a neviditelné ruce trhu. Co je však nejpodstatnější, šlo o zcela přesné informace z roku 2011.