Trump prezidentem, prý dík Putinovi. Brexit, uprchlíci, terorismus v Evropě. Mnoho se toho stalo. A mnoho se dále děje. Jinak bychom neměli dějiny. Tento mesic rok však začíná teprve z ostra. No začíná...
Ano vím, už je to nějaký ten týden, co se překlenul věčný tok času přes pomyslný lidský mezník a započal nám nový rok. A taky já sám jsem o sobě nedal dlouho vědět. Nepochybně jsem ale nikomu nechyběl. Ba bych se divil, kdyby si mé nepřítomnosti vůbec kdo jen povšimnul. Všichni jsme jen bezvýznamnými figurkami na šachovnici mocných tohoto světa. Četl jsem, psal a přemýšlel. V své mysli skrýval se před problémy tohoto světa a doprovázen svými myšlenkami toulal se. Neví totiž co svoboda je, kdo nepocítil tu slast, kterou přináší toulání se volnou přírodou. Jen vy, vaše myšlenky, šíré lesy plné duchů přírody a hory, mocné a prastaré to bohyně, jež se jako Ymiho kosti tyčí vysoko k nebi. A ticho. Především ticho. Hluboké a léčivé, jež přivádi člověka k zamyšlení. K zamyšlení se o smyslu života, krásách světa i složitostech člověčenstva. Co může duši osvobozovat více než toulky zemí nikoho? Dokud se mohu toulat, jsem svobodný. Nechte mne toulat se a nebudu požadovat víc. Budu svobodný a nesvázán malichernostmi tohoto světa. Nechte mne toulat se a dejte mi pokoj s problémy tohoto světa. S problémy, jež si vymysleli lidé, ale ve skutečnosti neexistují. Jsem jen poutníkem, který jejich chod nezvrátí a s jejich podstatou moc nenadělá. Dokud se mohu toulat, jsem svobodný.
Vaše hádky o směřování člověčenstva a hledání pravdy jsou stejně jen dětinskými hádkami něčeho tak primitivního a omezeného, jako je lidstvo samo. Okolnímu světu může být co člověk plácá ukradeno. Ten zde byl před člověkem a bude ještě dlouho po něm. Celé dlouhé věky. Předlohou věčnost. Člověk jej neovlivní. Nedá mu řád. Neporučí větru ani dešti. Ani naše hranice pro něj nic neznamenají. Jde jen o další výmysl lidí, jak pomyslně rozdělit krajinu na státy. Tráva na druhé straně však nikdy nebude zelenější, byť by země vzkvétala ekonomicky sebevíc. I ta ekonomika je vlastně jen výmyslem lidí a bude existovat jen tak dlouho, dokud ji člověk z hlavy nevypustí. Stejně jako hranice. Čas. Vše, co pouze lidské je.
Vaše hádky a věcné hledání pravdy jsou jen dětinskou rozmařilostí. Dnes mají pravdu ti a zítra zas ti druzí. Co se dnes říkat nemůže, zítra bude naprosto běžné. Ne-li žádoucí. Není totiž větší děvky, než pravdy lidské. Ta se mění s každým novým pánem, neboť dějiny píši vítězové. Pravda je relativní a svým způsobem ji může mít každý. Co platí totiž dnes, nemusí vůbec platit zítra a lež se může stát s každým novým pánem pravdou. Pravda lidská neexistuje. Existuje pouze postoj. Jen názor. A záleží na tom, kdo se zrovna chopí kormidla. Ten teprve určí, co pravdou je, a co nikoli, co naopak lží je. Kdo je dnes o své pravdě skálopevně přesvědčen, může se již zítra divit, jaké lži vlastně věřil. Však nakoukněte do Vondruškova Breviáře pozitivní anarchie, třebas vám dojde, na co zde narážím. Nebo pokud máte německého sluchu, pusťte si jednu z posledních epizod politické satiry "Die Anstalt". V jeden moment vám to svým vytříbeným humorem vpálí do ksichtu takovým způsobem, až z toho zamrazí. Pravdou může být snad jen to, co je dobrem všem. A myslím, že to pravil již mistr Jan Hus.
Jenže tento svět je k mé smůle i světem mým a jelikož jsem duší uvězněnou v lidském těle, jsou i problémy tohoto světa starostmi mými. Stále mne ovlivňují. Co se tedy záležitostí člověčenstva dotýká, dotýká se i mě. A ono se pořád něco děje. Bez toho by ostatně nebyly ani dějiny. Ani informacím při sebevětší snaze já zvídavá duše v dnešní době neuteču. Tož o podnět více k zamyšlení. I když nad malichernostmi současného světa se dá spíše pousmát, nežli zamyslet.
Co vše že se nám to tedy, v poslední době událo? Mnoho toho bylo, mnoho. Požehnaně. Například nám skončil rok starý. A započal rok nový. Lidstvo jej opět oslavilo, jak se patří. Viděl jsem ty nekončící fronty u pultů supermarketů. To se to zase nakupovaly hektolitry opojných tekutin. Jen v mém košíku ležely tři jablka červená, tři jablka zelená, tři banány a pytlík ořechů. A tak jako jistého pána v řadě na kozy napadlo přemýšlet o tom, jak si zbudovat vlastní farmu za evropské peníze ...
... na mne přišly myšlenky, proč vlastně všichni ti lidé slaví. Protože rok starý končí a nový začíná? Zapíjí, že to přežili? Vždyť i ty roky si vymysleli lidé. Nic nekončí ani nezačíná. Vše plyne dále. Nežijeme v čase. Žijeme ve věčnosti. Ve věčnosti, která nikde nekončí, která pouze v kruhu cyklicky proudí. Noc střídá den a den zase moc. Zimu střídá léto. Po temnotě se vrací světlo. Bez člověka by roky nevznikly. To on má potřebu neustále něco zapisovat a datovat. To dneštní člověk si nedokáže představit, že žijeme ve věčnosti. Pro něj vše musí začínat a končit. Proto člověk přeseknul v poslední den něčeho, co nazval měsíc prosinec, nekonečný tok času. Určil tak hranici mezi rokem novým a starým. Hranici dost nelogickou, abych pravdu řekl. Kdyby se řídil slunečním cyklem, započal by nový rok slunovratem. I pro lid Evropy předkřesťanské byl slunovrat počátkem nového cyklu. Jenže ten musel překrýt křesťanský svět Vánocemi. Pravda, povšimnul jsem si, že ještě v tzv. středověku rok končil Vánocemi. Asi si pak někdo nedokázal představit, že by něco končilo v průběhu jiného něčeho ... Tedy náš rok v průběhu našeho měsíce. Proto musí dle této logiky končit rok tam, kde končí měsíc, nikoli za jeho běhu. A tak lidstvo řádně oslavilo poslední noc svého starého roku, aniž by se kdo zamyslel, proč vlastně slaví. Co že se děje tak významného? Vždyť bez člověka by se nic neslavilo. Ne proto, že by zde nebyl nikdo, kdo by slavil. Ale proto, že roky, čas samotný, jsou pouze výmysl lidský. Čas sám o sobě neexistuje. Pouze v lidské mysli. Ve skutečnosti však věčnost proudí neustále dál. Pro někoho možná myšlenky k nepochopení. Proto se raději uvolněme při Werichově předscéně Balady z hadrů, avšak na totéž téma samozřejmě ...
Poohlédněme se tedy, co se událo v uplynulém tzv. roce. Bylo toho skutečně mnoho. Netřeba to snad ani připomínat. Uprchlíci nalezli uplatnění coby řidiči kamionů, euromudrci nám zakázali nazývat náš řecký jogurt řeckým, na postrach roku 2015 ebolu se jaksi zapomnělo, stejně jako na válku na Ukrajině. Británie si odhlasovala Brexit, aniž by měla plán, co s ní bude dál. Z nás se stává prý jakási čínská polokolonie až kolonie a americké volby vyhrál zcela nečekaně Donald Trum. Dík němu se prý opět svět stává normálním, neboť nám i sníh napadl. Místy zjevně až moc - v Jablonci musí do ulic Stalinovy ruce a v krajině od Zell am See po Saalbach-Hinterglerm si začínám myslet, že nám opět začala doba ledová.
Nu, skončil tedy starý rok a na svých funkcích i mnozí politici. Držitel Nobelovy ceny míru, jehož bomby padaly na hlavu například druhému držiteli Nobelovy ceny lékařům bez hranic a za jehož panování se svět přiblížil velké katastrofě jak už dlouho ne, zanedlouho odejde na smetiště dějin a nikdo si na něj za chvíli pomalu ani nevzpomene. Neskončil však jen on. Svou funkci položil například i Cameron. Staré ksichty odchází a nové přichází. Jen Merkel zůstává. Proč se o tom rozepisovat více. Následující fotka to vystihuje myslím docela výstižně.
Stejně jako nasledující karikatury vystihují onen pošetilý svět a nastávající (ne)pořádky...
A mezitím nám začal pěkně z ostra nový rok a událost střídá událost. Česko slaví rekordní přebytek 62 mld. Paráda. Hned nato však přilétá informace, že z EU přiteklo o 65 mld. více, než se předpokládalo. Hm, tak nevím, jestli je co slavit. I přes 40% snížení investic jsme i něco z těch peněz od té zlé Unie něco rozfofrovali. Jak by to dopadlo bez této almužny, si raději nechci ani představit. Ale třebas mi na to odpoví někdo ze zastánců Czexitu.
Tuto naši radost však střídá veliké rozhořčení. Mezinárodní řetězec LIDL si dovolil do svého reklamního letáku umístit modela černé pleti. Katastrofa. Nehoráznost! Odporná propagace multikulturalismu. Nejsme přeci rasisté. Jen dobří vlastenci. A jako takoví jsme si vědomi, že vlastenectví není o nenávisti k druhým národům, ale o lásce k vlasti. Tato slova měl ostatně pronést i lidem milovaný prezident Zeman. Pamatuji si, že fotka s tímto citátem kdysi dávno kolovala mezi skupinami jeho příznivců na sociálních sítích. Černoch už je však asi příliš. Číňan by snad ani tak moc nevadil. U předsedy naší nejvlastenečtěnší partaje nám také nevadí jeho jaksi asijský vzhled i původ. Dokonce jsme rádi, že za naši tradiční kulturu i zemi bojuje takovými prostředky, jako je otevírání japonských obchodů a restaurací. Ale co už, jeho následovníci udělali i z polského magora v letadle radikálního islamistu, pojďme raději dále.
Co dále přinesl ten lidský nový rok obyvatelům země koruny české? Je toho mnoho. Například pan Babiš ruší svůj praskací web. No není to andílek? Dobrák od kosti. Chudák prý o něm nevěděl. Nepřestávám se divit. Za poslední měsíc je to podruhé, co tento pán neomylný věcně poučující tzv. "tradiční" politiky o jejich hlouposti a neznalosti, něco nevěděl. Nejprve si za roky ve vládě nezjistil, kolik druhů podnikání zde máme, nyní si nevšimnul vlastního anonymního praskacího webu. Zajímavé. Přitom kritika šla celé měsíce ze všech stran. Tak mě tak napadá, zda se tento "netradiční" politik vůbec o politiku a aktuální dění vůbec zajímá...
Kdo však ví vše a rád se o svou moudrost a znalosti podělí, je lidem milovaný prezident Zeman. A nemusí jít jen o moudra typu "Kdo nepije, ten skončí jako Hitler", "Americké pivo je jen špinavá voda" a nebo překlad slova "PU/Assy". Pan prezident je totiž přesně ten typ člověka "Co neví, to nepoví" a tak rád vyzradí i věci, které by měly zůstat tajemstvím. Jako například, že se u nás potuluje jistý terorista, po kterém pravděpodobně šly tajné služby. Mohly ho sledovat, odhalovat jeho kontakty i plány, místo toho jej pan Zeman upozornil, že o něm víme. To bylo určitě velice moudré. Však ať se klidně chová obezřetněji. Jen ať se schová. Až se odbouchne, vinu ponese přeci opět Sobotka. A že informaci podobného typu opět jen tak možná nedostaneme, také vůbec nevadí. Nic se neděje. My je nepotřebujeme. Zeman nás přeci chrání už jen tím, že existuje. Chro! Ale nerad bych mu příliš křivdil. Třebas na sebe schválně váže pozornost voličů nespokojených s demokracií.
Pojďme se raději kouknout na nějaké ty zprávičky ze světa. Nejzajímavější je asi nález amerických tajných služeb, že se jejich volby pokusil ovlivnit sám Putin. Žasnu, co vše ten trpajzlik z té zchátralé země trčící pomalu ve středověku dokáže. Například ovlivnit volby v nejdokonalejší zemi světa a dopřát Trumpovi vítězství? Zajímavé. Co si tak pamatuji, tak na počet hlasů vyhrála paní Hilary. Nezbývá tedy než přijít s tvrzením, že se vrátil v čase a ovlivnil vytváření amerického volebního systému. Jak tak koukám, on vůbec rád cestuje časem...
Ale nechme toho. Nechme těch provokativních myšlenek. Jsou zbytečné. Pravda je přeci relativní. Je jen názorem. A co se pravdou má státi, pravdou se stane. Je jen otázkou, na jak dlouho. To vše však ukázku až dny příští. Možná je nakonec přeci lepší jen tak si mezi vámi lidmi proplouvat a pozorovat, jak si zde živoříte. Jen kdybych nebyl uvězněn v lidském těle a mé člověčenství by mě nesvazovalo. Pak bych byl absolutně svobodný. Ale jednou se třebas stanu svobodnou duší, která bude moct nadále sledovat vývoj tohoto světa i vás lidí. Pak se budu jen volně toulat a poletovat nekonečnem a věčností, objevovat krásy a kouzla tohoto světa a sledovat kam ta tzv. civilizace spěje. Snad nic nepřál bych si více. A vůbec mi nebude snad vadit, že bez tělesné schránky ničeho neovliním. Do té doby mi však nezbývá než se toulat. Jsem poutníkem, jenž se sune z místa na místo. Nikde nezůstává příliš dlouho. Dbá tak rad velikého Odina. Čte, píše, poznává a přemýšlí. Putuje. Pomáhá a koná dobro. Dobro se totiž samo nevykoná. I ono potřebuje na tomto světě svých služebníků.
Dokud se mohu toulat, jsem svobodný. Nechte mne toulat se a nebudu od vás požadovat více.
David Pilgrim Wiltsch
PS: Pokud mne chcete nyní kamenovat za nějakou tu chybičku, která se samozřejmě může objevit, pamatujte prosím, že i ten pravopis je pouze výmyslem lidským. Není výpočtem. Je jen našim úsudkem, který se neodvíjí od žádných skutečných zákonitostí. Pouze od těch, které jsme si sami vymysleli. Já jsem naopak rád, že se mi po dvou dnech podařilo mé myšlenky publikovat zhruba tak, jak jsem si představoval, neboť jakékoliv zlepšení na tomto pracovišti znamená krok zpět. Jednou se text sesune, podruhé neuloží, potřetí publikuje bez fotek, po čtvrté jako článek napsaný o dva dny dříve. No hrejte si s tím na tabletu...
