Dle posledních průzkumů populárnosti politiků si Bohuslav Sobotka nestojí zrovna nejlépe. Nedivím se tomu. Kdyby měla ČSSD skutečně vůli zvítězit ve volbách, už jej dávno vyměnila. Například ze oblíbenějšího Lubomíra Zaorálka.
Zatímco se sociální demokracie mnohdy prezentuje coby nejsilnější a největší česká politická strana, zdá se mi, že tato definice je stále vzdálenější realitě. Poslední volby do poslanecké sněmovny sice vyhrála, ale v posledních letech to s ní jde spíše z kopce. Na oblíbenosti ji ubývá a dle některých průzkumů má za hnutím ANO Andreje Babiše zaostávat až o neuvěřitelných deset procent. I přesto, že se ČSSD prezentuje jako strana, která si přeje volby vyhrát, zamezit roztahovačnosti a panovačnosti Andreje Babiše a hájit demokracii, její činy na mne působí právě obráceně. Soudím totiž, že kdyby sociální demokracie chtěla volby skutečně vyhrát, už dávno by odstavila ze svého čela současného premiéra Bohuslava Sobotku a na jeho místo na nedávném sjezdu dosadila někoho jiného - například současného ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka.
Co mne k těmto úvahám vede? I když osobně proti Sobotkovi nic nemám a z tváře mu lze vyčíst, že mnohá svá slova snad myslí vážně, obávám se, že lidé už mu nevěří. Pro obyčejného voliče se stal politikem, který sice dokáže mluvit dlouho, ale vlastně neřekne vůbec nic. Pokud ano, stejně mu nerozumí. A on neruzumí jim, přičemž právě porozumění mezi voličem a politikem považuji za velice důležitý faktor. Pro mnohé je pak ke všemu slabým politikem, který se bojí jít už jen do názorového střetu s opozicí a koaličními partnery nebo pokusit se prosadit svou na nadnárodní úrovni a hájit tak zájmy země. Také slíbil, že pokud nevyhraje sociální demokracie krajské volby, sám odstoupí. Z mého pohledu byly tyto volby pro socdemáky určitým debaklem a i přesto Bohuslav Sobotka zůstává v čele strany. Kdyby sám odstoupil, dal by najevo, že se opravdu něco začíná dít. Že můžeme od strany očekávat určité změny. Že je mu strana, její program i levicově orientovaní voliči více, než osobní kariéra a volební preference by se okamžitě vyšplhaly nahoru. Něco obdobného jsme ostatně mohli nedávno vidět v Německu, kde Sigmar Gabriel sám uvolnil místo Martinu Schluzovi a preference SPD okamžitě začaly stoupat.
Kdo by však měl Sobotku v čele strany nahradit? Hašek? Určitě ne, nedůvěru v tohoto politika ukázaly právě zmiňované krajské volby. Naopak se však projevila důvěra v pana Zimolu. I přesto si nemyslím, že by byl vhodným nástupce pana Sobotky a nedávná kauza pro kterou se rozpadla koalice jihočeského kraje mi opět dává za pravdu. Dalo by se snad zmínit i pár dalších jmen, dle mého soudu by byl však vhodným nástupcem právě Lubomír Zaorálek.
Proč právě pan Zaorálek? I když se podílel na onom ostudném prohlášení Číně, svým způsobem si to uměl následně obhájit. Stejně jako si v rozhovorech dokáže obhájit i jiné postoje své i strany. Je to skvělý řečník, kterému snad i lidé porozumí. O tom, že to myslí se sociální demokracií i jejími hodnotami vážně také nemůže být snad pochyb pro ty, kteří viděli jeho projev právě na celostátním sjezdu ČSSD, kde se obul jak do ministra financí Babiše, tak i do vlastní strany. O tom, že se dokáže projevit i na mezinárodní úrovni pak svědčí jeho veliký diplomatický úspěch, kdy se mu podařilo vyjednat návrat v Súdánu od roku 2015 neprávem vězněného Petra Jaška. Právě z těchto důvodů si myslím, že právě výměna Bohuslava Soboty za Lubomíra Zaorálka by sociální demokracii opravdu pomohla. Byla by to výměna, která by skutečně signalizovala nejen možnou změnu v ČSSD, ale také by ukázala, že soc-dem staví své hodnoty a voliče nad osobní kariéru. V čele strany by tak stanul skvělý a úderný řečník z dělnického města Ostravy. Myslím, že za takové situace by byla šance strany mnohem vyšší a za pravdu mi dávají i nové průzkumy populárnosti politiků, kdy se Lubomír Zaorálek umístil před Bohuslavem Sobotkou.
Závěrem bych jen zmínil, že nejsem voličem ČSSD a cílem toho článku nebylo ji nikterak propagovat. Nesoudím strany dle programu. Dobrý nápad může přijít zleva i zprava a všechny strany by pak měli zdlouhavě diskutovat o takové podobě zákona, která by vyhovovala pokud možno co největšímu spektru stran a tak i nemalému počtu obyvatel země. Sám se rozhoduji na základě jednotlivých politiků coby osobností, které se nějak veřejně projevují. Kdyby tedy v čele ČSSD stanul právě Lubomír Zaorálek, asi bych jim to tam i hodil. Nyní mi však nezbývá než nadále sledovat jednotlivé strany a osobnosti, co hlásají, jak se staví k jednotlivým problémům, jak se projevují veřejně. Pokud si nyní klepete na čelo, proč řeším zrovna toto, když je zde mnohem aktuálnější kauza, k té jsem se již částečně dvakrát vyjádřil na mých stránkách k tomuto účelu spravovaných.
