Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému státu
U Zborova hřměla děla,
až se chvěla zem,
když tam naše vojska spěla,
s českým praporem.
Před tatíčkem Masarykem,
jako lavina,
do boje šla pevným šikem,
Česká družina.
... zpívalo se kdysi v písni Karla Hašlera "Náš tatíčku Masaryku," o bitvě, která měla místo v povědomí snad každého vlastence za první republiky. Aby taky ne. Byla to právě bitva u Zborova, kde se prvně výrazně projevily jednotky Čechoslováků bojující za svobodný československý stát a idee profesora Masaryka. A byyl to právě úspěch a nevídané hrdinství těchto mužů, které výrazně přispěly k uznání československého odboje a formování našich legií na Rusi. "Hrdinové od Zborova zasloužili se o stát," zaznělo dokonce počátkem června tohoto roku v poslanecké sněmovně parlamentu České republiky.
Psal se rok 1917 a morálka i bojovnost ruských vojsk nakažených bolševickou agitací výrazně poklesla. Carský režim padl, fronta se pomalu hroutila a v zázemí rostl chaos, kterému se prozatímní vláda pokusila postavit výrazným úspěchem na frontě. Tohoto úkolu se měl zhostit dosud dosti úspěšný ruský generál Brusilov, který naplánoval na 1. července ofenzivu nesoucí jméno předsedy vlády Kerenského.
Kerenského ofenzívy se tak měly zúčastnit především bojeschopné jednotky dosud nenakažené bolševickou agitací, které by mohly dle úsudku generála Brusilova jít ostatním příkladem. A právě tehdy padly zraky ruského velení na nově vytvořenou 1. československou střeleckou brigádu složenou z dobrovolníků, která sice tvořila kapku v moři tří ruských armád, avšak její úspěchy šokovaly celé ruské velení a umožnily následný nábor dalších a dalších dobrovolníků z řad zajatců, což vedlo k vytvoření legitimní Československé armády, která po té dlouhou dobu ovládala i nemalou část Sibiře.
Tři a půl tisíce mužů bez řádné výzbroje, mnohdy v zimních uniformách. Nesecvičená jednotka mužů, kteří do té doby působili roztroušeně coby rozvědčíci v prvních liniích na celé délce fronty. Bez kulometů, bez řádného výcviku, za to plní nevídaného nadšení a odhodlání. Právě tito muži dokázali, co mnohem větší části ruské armády ne. V době, kdy 1. Československá brigáda držela první obranné pásmo nepřítele, ani jedna z divizí (kterým měla být československá brigáda pouze štítem) nedokázala prolomit jedinou linii, což ovšem vedlo ke stížení situace, neboť obě křídla legionářů byla vystavena náporu ze všech stran. I přesto však legionáři následně zdolali druhou a na některých místech i třetí obrannou linii Rakousko-Uherské armády, kde paradoxně sloužily taktéž Češi.
Právě tyto úspěchy vedly k hromadnému verbování dobrovolníků na Rusi. Dík odvaze a úsilí těchto mužů byla vytvořena legitimní armáda na Rusi, což upevnilo pozici našeho odboje, který se tak stal uznávanou mezinárodní silou. Nezapomínejme na hrdinství těchto mužů. Nezatracujme však ani padlé v barvách rakouských uniforem, neboť dějiny nejsou černobílé a mnozí tenkrát ani netušili, že útočí Češi proti Čechům. Dokonce jsem někde četl takovou kuriozitu, že zde měli stát proti sobě dva budoucí prezidenti - v barvách rakouských Klement Gottwald, po boku legionářů Ludvík Svoboda. Celému boji pak přihlížel třetí z prezidentů - profesor Masaryk, ale kdo ví, co je na účasti Klementa Gottwalda pravda, třebas jde jen o babské povídačky.
Připomeňme si však odvahu těchto mužů a nezapomínejme na naše hrdiny. Od Zborovské bitvy uplyne co nevidět přesně sto let a Československá obec legionářská pořádá od 28.6. - 2.7. ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, Ministerstvem obrany České republiky, Generálním konzulátem ve Lvově a dalšími vlasteneckými spolky u příležitosti tohoto kulatého výročí národní pouť, kterou by ráda navázala na historické tradice v rámci projektu Legie sto. Program Národní poutě ke Zborovu je opravdu bohatý a bylo by smutné, kdyby událost zůstala bez povšimnutí. Členové ČSOL vás provedou po bojišti, budou zde přednášky o průběhu bitvy, proběhne pietní akt a bude hrát vojenská hudba nebo vystoupí i folklórní skupiny Čechů z Volyně. Pro ty, kteří by se chtěli akce zúčastnit a chtěli by se domluvit s dalšími zájemci, jsem vytvořil skupinu Zborov, ačkoli velké iluze si nedělám.
K výročí bitvy u Zborova se však nekoná pouze Národní pouť. Kdo by neměl možnost vydat se až na Ukrajinu, může padlé uctít 2. července zapálením svíčky, neboť na území celé republiky se koná akce Svíčky za padlé u Zborova. Mapu míst, kde se bude pietní akt konat naleznete na stránkách ČSOL zde. A v poslední řadě pak proběhne 8. července v Milovicích rekonstrukce samotné bitvy.
Nezapomínejme na naše hrdiny. Nosme je v paměti a neustále si je i jejich činy připomínejme. Právě hrdinové a jejich činy budí v národech hrdost a stávají se příkladem hodným následování.
