David Wiltsch

Nikoli Czexit, ale jednotná Evropa by měla být naším zájmem.

8. 07. 2017 21:47:42
Člověk nemusí souhlasit s každým nařízením EU. Stejně tak ale nesouhlasí s každým usnesením naší vlády a přesto nevolá po referendu o vystoupení z ČR. Proč tedy voláme po Czexitu namísto reformy? Můžeme tak jen ztratit.

Ode dne, kdy si Británie odhlasovala Brexit, uběhl už nějaký ten měsíc a hodinky odpočítávající ostrovnímu království čas, který si pobude mezi námi v Evropském klubu vyvolených, již pomalu běží. Británii tak nyní zbývají necelé dva roky na to, aby si vyjednala co nejlepší podmínky pro svůj odchod. Pro výsledky nedávných voleb to však nebude mít ani trochu jednoduché a může se klidně stát, že nás opustí bez dohody. I přesto však doufám, že se dohodneme na oboustranně co nejvýhodnějších podmínkách, ač takové jednání může u ostatních zemí vyvolat dojem, že EU je zbytečná instituce a klidně můžeme odejít všichni.

Co je však důležité a na co bych chtěl ještě jednou dát důraz, s Británií se bude jednat a bude ji umožněno nejen Evropskou Unii opustit, ale také vyjednat si pro ni vyhovující podmínky. Dovedete si představit, že by něco takového bylo umožněno některé ze zemí, které se jaksi nedobrovolně staly součástí Hitlerov Říše či přináleželi k východnímu bloku, se kterými je EU mnohými euroskeptiky tak často srovnávána. Já ne! Myslím, že víme, jak dopadly poklidné demonstrace k 21. výročí vzniku samostatného státu roku 1939. Demonstrace byla násilně potlačena a na zásahu se podílely i jednotky SS, přičemž nebylo stříleno pouze pro výstrahu, ale i do civilního obyvatelstva. Stejně tak se mohli mnozí roku 1956 přesvědčit, jaká politická volnost byla dopřána Maďarsku a konečně roku 1968 ji pocítit sami.

Proč to vše zmiňuji? Protože se mi zdá, že odpůrci Unie především u nás, ale v dalších zemích převážně divokého východu stále nebezpečně nabírají na síle. Euroskeptici a zastánci Czexitu se činí a v nedávných dnech se k nim přidal i bývalý prezident Klaus. Zemanovi byly pro pár slov proti uprchlíkům odpuštěny všechny hříchy minulosti včetně tolik proklínané opoziční smlouvy. Bude i Klausovi nyní odpuštěna či zapomenuta amnestie? Obávám se, že ano. Ještě více se však obávám, že se jim opravdu podaří nás k Czexitu dotlačit a pomoci nastartovat dominový efekt, kdy Evropu začnou opouštět další země.

Pravda, z výsledků voleb ve Francii a Nizozemí se dá usuzovat, že obdobné tendence byly alespoň na západě dík Brexitu a Trumpa zažehnány. Ale ani tak si nemůžeme být jisti, že lidé, jimž je u nás všeevropská myšlenka cizí, to k jejich vysněnému Czexitu nedopracují. Ať už by pak našeho příkladu následovaly i další země například jen V4 nebo ne, byla by to bezesporu veliká chyba a nejen my, jakož Češi, Moravané a Slezané, ale i my všichni jakožto Evropané bychom tímto krokem spíše ztratili, než získali. Níže vám v pár bodech milerád objasním, proč hájit myšlenku jednotné Evropy.

Pět důvodů, proč hájit myšlenku jednotného kontinentu:

1) Zachovej nám Hospodine věčný klid a mír

Evropa je kontinent malý, avšak velice lidnatý a možná právě proto zde proběhlo snad nejvíce konfliktů v historii toho světa. Je to velice smutné, neboť pohlédneme-li na obyčejné lidi obývající starý kontinent, všude narazíme na lidičky si podobné. Nemluvím zde o barvě pleti nebo rase. Mluvím zde o lidech, které vždy trápily stejné věci. O prostých lidech majících radost ze života. O lidech, kteří se rádi baví o stejných věcech a kteří se rádi veselí. Kteří měli a snad stále mají úctu ke svým tradicím, půdě i předkům. O lidech, jejichž tradice byly těm naším v mnohém podobné. O lidech, kteří sdíleli a sdílí stejné hodnoty, kteří myslí stejně jako my, kteří k tomu byli vychováni křesťanstvím, ale i dříve měli náboženství si podobná, a tak můžeme i dnes narazit všude na obdobné lidové tradice. Jako bychom byli součástí jakési větší velice rozvětvené evropské rodiny. I přesto jsme se však po staletí dokázali mezi sebou mydlit hlava nehlava o území, o bohatství, o názor, pro potěšení pošetilců, z politických důvodů nebo z politických důvodů předkládaných jako náboženské důvody.

Vyřešila někdy něco skutečně válka? Spasila tento svět, kontinent, nebo vůbec někoho? Nikoli. Vždy přinesla jen bídu a utrpení. I přesto jsme byli schopni vést vleklé a nesmyslné konflikty. Jednou zde byla válka stoletá. V 17. století jsme se pak dočkali do těch časů války nejděsivější - války třicetileté. Války, která za sebou zanechala zbídačený kontinent, populace v Evropě poklesla o jednu třetinu a místy až o polovinu. Ale ani tato smutná zkušenost nám nebyla dostatečným ponaučením. Došli jsme časů Napoleona a ač následující desetiletí budila velikou naději, že mír bude zachován, německá výbojnost následně vyústila v konflikt celoevropský, který posléze vyústil v řež celosvětovou.

video //www.youtube.com/embed/oeJkpsOqQgc

Desítky miliónů mrtvých, nepočítaně raněných, rozvrácená společnost a ztracená generace nesoucí si doživotní traumata. Taková je bilance do té doby nejkrvavějšího konfliktu a největší katastrofy minulého století. Katastrofy, jež se stala základem všech dalších příchozích.Světové revoluce. Války, která měla být poslední. Jak však dnes víme, jen jednadvacet let po té následovala pohroma mnohem větších rozměrů - druhá světová válka. Ani ta však lidstvo nepoučila, neboť jen krátce po té se svět rozdělil na dvě poloviny a závody ve zbrojení mohly každou chvíli propuknout v katastrofu nevídaných rozměrů.

Právě proto je úžasné, že se evropské země dokázaly dohodnout a snaží se táhnou za jeden provaz. Místo aby se řešily problémy silou, dokáží národové Evropy usednout u jednoho stolu a o sporných bodech jednat, nebo je raději ani nevytahovat a zbytečně je nezviditelňovat. Vzhledem k tomu, co vše jsme již my Evropané zažili, můžeme mluvit o zázraku a právě na tuto práci bychom měli být hrdi. Ač nemusíme se vším, co si politické garnitury vymyslí, souhlasit, právě proto bychom měli o tento projekt pečovat a snažit se jej postrčit dále. Nikoli jej bořit, neb bychom opět mohli upadnout v nevídaný chaos.

Nebo si snad myslíte, že pokud bychom se rozpadli na kontinent národně smýšlejících státečků, že by to bylo pro nás lepší? Kdo by komu pomohl, když by každý hleděl především svých národních zájmů. Proč by to dělal? Spory, o nichž dnes neslyšíme, by se rázem jako mocné hromy rozezněly, spory dávno pohřbené, by opět ožily. Opět by se někdo mohl chopit Benešových dekretů. Maďar by si rád smlsl na Slovensku, které prý nikdy neexistovalo a je pouze infekcí mezi Maďarskem a jeho největším přítelem Polskem.

Pohleďme co zapříčinil Brexit. Jednání ještě nezačala a už hrozí roztržka se Španělskem o Gibraltar. Už i Irsko po severním Irsku toužebně pokukuje a zve si jej na námluvy. A ve Skotsku touha po samostatnosti opět vzplála. Co může z tohohle kroku dobrého vzejít?

Ne Evropa drobných hašteřivých státečků, ale jednotná Evropa je cestou budoucnosti. Moudří se spojují, hloupí rozcházejí. Jen jednotná Evropa je zárukou míru na kontinentě.

2) V jednotě je síla

Žijeme v době, kdy se do výrazného popředí dostávají mocnosti, jako jsou USA, Rusko, Čína a v budoucnu to budou právě oni, kdo bude posouvat figurkami na šachovnici tohoto světa, kdo bude rozhodovat o osudech nás všech. Bylo by bláhové se domnívat, že by se při svém rozhodování ohlíželi na malou bezvýznamnou zemičku čítající pár milionů obyvatel kdesi v Evropě. Za to pohlížet na zájmy silné, jednotné a vyspělé Evropy čítající půl miliardy obyvatel této planety již budou muset. Jen společně, jako jednotná Evropa máme šanci stát se rovnocenným, ne-li přímo vůdčím (potenciál k tomu máme), partnerem právě těmto mocnostem a ve světě toho dosáhneme určitě mnohem více, než necelé tři desítky rozhádaných zemiček.

"Ono je dobře, že jsou mezi národy sloni a poníci. A je dobře, když ti mrňousi dostanou čas od času trošku na frak, když zapomenout třeba, že musí do houfu. Jenže přitom nikdy nesmí zařvat žádný z těch malých, jak se lidově říká, protože mrňousové mají zrovna tak nesmrtelnou duši, jako ti velcí."

video //www.youtube.com/embed/bHkEY5EX4xQ

Nutno podotknout, že stejný princip nefunguje pouze vůči mocnostem, ale také pro postoj nadnárodních korporací k nám samým. Sami, jakožto 10 miliónové Česko, bychom jen těžko něčeho dosáhli. Přetěžce bychom si něco vydupali. Kdežto půl miliardová Evropa? To už je jiná páka. Jen Evropa dokáže vyvinout ten správný nátlak na nejrůznější nadnárodní korporace.

To, o čem mluvím, se samozřejmě nevztahuje pouze na nás, ale i na každou jednotlivou zemi Evropy. Pravda, jsou mezi námi i tací, kteří by se ve světě dokázali prosadit lépe a snadněji než naše země. U nás by prvně lidé museli začít úplně jinak přemýšlet. Věnovat se více mravenčí práci pro národ. Více práci duševní na sobě samém a každý z nás by toho musil dokázati třikrát tolik, co jeden každý člen národa velikého, budu-li vycházet z úvah Tomáše Garrigue Masaryka. Ale i kdybychom se snažili sebevíc, žádný z národů Evropy si nebude stát ve světě nikdy tak dobře, jako si můžeme stát jako jednotný kontinent. Udržet tedy Evropu pohromadě není jen zájmem těch tam venku, ani pouze Českým, ale je to zájmem nás všech. Měl by být. Hledejme tedy spíše cestu k reformě, nežli k úniku. Dějiny nás k tomu přímo vybízejí, jak bude napsáno v dalším článku. V jednotě je síla, jak již bylo zmíněno výše!

3) Odkaz předků

Jeví se mi velice úsměvné, jak dle názorů jistých jedinců - tzv. vlastenců, znamená být proevropským nebýt vlastencem, ba dokonce býti vlastizrádcem. Jako by politický postoj a názor na věc dělal z člověka vlastence. I já jsem totiž velikým vlastencem. Alespoň se jím býti cítím. A jakož takový ctím i vůli předků. Zajímám se o ně i jejich idee. Čtu o nich. A čtu knihy jich samotných. A právě toto mé úsilí mi říká, že to byli vždy právě učenci a velikáni dějin Zemí Koruny české, kdo usiloval o sjednocení Evropy. Bylo by vskutku mrzuté, kdybychom právě my dnes, kdy je Evropa konečně sjednocena, usilovali o její rozpad.

Pohlédněme přeci jen do historie. Již Karel IV. si coby císař nevedl zle. Český král husita Jiří z Poděbrad usiloval o jednotnou Evropu a vynaložil nemalé úsilí na diplomatickém poli, aby tohoto cíle dosáhl. Bohužel nikdy nebyl svými současníky v tomto osvíceném počinu pochopen.

video //www.youtube.com/embed/yHaq0iqZ37w

Myšlenku sjednocené Evropy však zastával také učitel národů Jan Amos Komenský, který ideu jednotného Evropského kontinentu definoval slovy "Ve společném jednota a ve všem ostatním jen svoboda a láska." A stejně tak evropskou myšlenku zastával i Tomáš Garrigue Masaryk (viz.), který nebyl ani tak proti Rakousku, jako proti rodícím se a sílícím pangermánským koncepcím, které později opět vytáhl na světlo světla Adolf Hitler. Však se o tom může každý sám přesvědčit v Nové Evropě, v útlounké knížce, v níž své postoje profesor Masaryk vysvětlovat především našim legionářům.

I samotný, dnes již zapomenutý, Richard Coudenhove-Kalergi, zakladatel panevropského hnutí a snad i pravý otec Evropy měl české kořeny a těšil se veliké podpoře Edvarda Beneše, který taktéž snil o jednotné Evropě.

Ano, samozřejmě se najdou i jiné národy, které chtěly nějakým způsobem Evropu sjednotit, mnohdy však pod bičem a v okovech. Jen u nás snad žila jakási myšlenka všelidskosti, humanity a bratrství, o nichž píše tak rád Tomáš Garrigue Masaryk ve svých knihách, především v České otázce a v Janu Husovi. Bylo by snad hříchem jít proti této vůli předků a nehájit jich myšlenky.

4) V různorodosti je krása

Myslím, že nebudu jediný, kdo vždy miloval v nejrůznějších knihách a filmech různorodé aliance, kde se jednotlivé rasy a národy střetávají a kde můžeme obdivovat různorodost kultur. Právě Evropa je takovou barevnou aliancí, kde můžeme potkávat lidi z nejrůznějších koutů kontinentu nebo si ten či onen koutek zajet bez zbytečného zdržování jen tak spontánně zajet prozkoumat.

Ač jsme si podobni, přesto se město od města, kraj o kraje lišíme. Každá země, každý národ, kraj, obec či ves mají své tradice a zvyky. Právě tato různorodost je ze strany Unie podporována. A my je můžeme naprosto svobodně poznávat a obdivovat. Nic nám v tom nebrání. A právě to je úžasné.

5) Jednotný trh

Posledním bodem, který stojí za to zmínit, který však pro mne nemá tak velikého významu jako výše zmíněné, je jednotný a svobodný trh, proti kterému můžeme namítat třebas i mnohé, ale i přesto má něco do sebe.

Proč neusnadnit skutečně schopným a kvalitním výrobcům přístup na rozsáhlejší trh, kde mohou najít většího uplatnění? A není tak umožněno spotřebitelům vybírat z větší škály produktů a kupovat skutečně kvalitní výrobky? Zastánci domácích značek můžou přeci zůstat klidní, nikdo jim jich nebere a domácí výrobce i prodejce tak mohou nadále také podporovat.

Když už píši o usnadňování překážek na trhu, proč nezmínit nedávné zrušení roamingu, ke kterému bychom bez Unie dospěli jen těžko. Nelíbí se vám vysoké tarify domácích operátorů? Proč si nezařídit polský tarif. Domácí operátoři budou tak muset jít časem s cenou dolů. Vždyť je to opět krok, který usnadní život obyčejným lidem, jako jsme my. Stejně tak zafunguje i rozšíření dostupnosti finančních služeb, o které nyní Unie usiluje. Evropský parlament již podpořil návrh Evropské komise na snadnější přístup k produktům z oblasti bankovnictví, pojišťovnictví a investování. Větší konkurence na trhu rozšíří nabídku a vytvoří tlak na snižování cen. Opět krok, který by měl nadchnout především nás obyčejné lidi a podobných kroků se zajisté najde mnohem víc a bude jich přibývat.

Proč tedy usilovat o vystoupení z Evropské Unie a o rozpad jednotné Evropy? Zamýšlejme se raději nad způsoby reformy, po kterých již volají i hlasy na místech nejvyšších. K reformě jsem předurčeni. Proč tedy utíkat? Nikoli Czexit, ale jednotná Evropa by měla být našim zájmem.

Autor: David Wiltsch | karma: 24.41 | přečteno: 1536 ×
Poslední články autora