Zacházení vlády s našimi schopnými lidmi v těchto dnech je poněkud tristní.

Když do lodi teče voda, musí všichni k pumpám. Kdo se však projeví šikovný a schopný či bude pumpovat příliš usilovně, bude hozen přes palubu.

Je to už mnoho dní a nocí, co také do naší země dorazila světová pandemie koronaviru. Byl vyhlášen nouzový stav a zavedena další tvrdá opatření. Jistě bylo provedeno mnoho dobrého a taktéž napáchána spousta chyb. Kolikrát člověk neví, zda se smát nebo brečet. O tom však dnes psát nehodlám, neboť souhrn všeho dění by vyšel na vcelku obsáhlý článek. Dnes bych se však rád pozastavil nad jistou nemilou okolností, která mne vskutku nadzvedává ze židle a pro kterou mi začíná vařit žluč i krev. Jde o nepřípustné a tristní zacházení vlády s našimi nejschopnějšími lidmi. S lidmi, kteří nabízí své schopnosti, možnosti, znalosti a kapacity státu v těchto těžkých časech.

Pokud jsme si totiž mohli skutečně něco vzít z "projevu" prezidenta republiky, pak slova Když teče do lodi voda, musí všichni k pumpám. Pomiňme onen drobný fakt, že u pump už většina byla v době, kdy se kapitán konečně vyhrabal z kajuty, aby takto pravil. A nevěnujme ani příliš pozornosti faktu, že se sám okamžitě opět zavřel ve své kajutě odkud nevychází a byl pomalu zapomenut. Zamysleme se spíše nad tím, jak se zbytek lodního důstojnictva staví k těm nejschopnějším pumpařů, kteří marně nabízí svou pomoc, svou sílu, znalosti i kapacity a přesto jsou přehlíženi a ignorováni. A to pouze v tom lepším případě, neboť ti nejschopnější a nejaktivnější jsou rovnou házeni přes palubu. A proč vlastně? Zjevně pumpují příliš horlivě a to se méně schopnému důstojnickému klubu nemůže a nechce líbit. 

U pump jsou totiž skutečně snad všichni od samého počátku této nemilé krize. Lidé se staví k situaci zodpovědně a mnozí i s humorem. Spousta lidí nabídla svou pomoc seniorům, jiní naopak rodinám, které náhle potřebovaly hlídat děti. Ženy oprášily šicí stroje a daly se na šití roušek, které dále věnují potřebným. Pomocí přispěly dokonce i mnohé večerky našich vietnamských spoluobčanů. Jiní naopak využívají svůj um a kapacity, aby pomohli dle svých možností. Školy vyvíjí masky, ajťáci call centra a další projekty. Kuchaři pod vedením Zdeňka Pohlreich a Jana Punčocháře naopak vaří pro vytížené lékaře. Pořádají se veřejné sbírky na potřebná zařízení a mnoho dalšího. Národní sepětí od vyhlášení mobilizace v 38. nevídané. Všem těm jistě náleží velké díky a respekt. A ještě více díků a respektu patří lékařům, záchranářům, sestřičkám, hasičům a zkrátka všem, kteří nasazují své zdraví a životy v prvních liniích. Nikoli však však vládě, která v tomto směru selhala. Která za dlouhé měsíce uklidňování neobstarala pro tuto krizi zhola nic a ještě se po té navezla do krajů, že se nepřipravily. Která hází klacky pod nohy těm, kteří nyní mohou udělat více, než celá vláda dohromady. Vládě, která v tom nechala občany samotné a jen díky tomu, že se v našich končinách opět projevilo prastaré Národ sobě si může nyní dovolit opět přikazovat a nařizovat užívat nám prostředků, které měla zajistit ona sama, a nakonec tak učinily pouze zlaté české ručičky. A už vůbec mi nejdou na mysl díky vysílané k vládě a zvláště pak premiérovi za každého uzdraveného občana. Jakoby on snad za pevné zdraví a skvělou imunitu vyléčeného mohl. Se asi Hamáček s Babišem a podržtaškou na ministerstvu zdravotnictví střídali u jejich lůžek nebo co. 

Kámen úrazu nastává však teprve u těch, kteří marně nabízí své schopnosti a kapacity. Volají, vyvíjí,  nabízí se. Ti se snad vládě jeví až příliš schopní. Schopnější než všichni ti slibovaní odborníci v čele země.

Nikomu jistě neunikl případ doktorky Soni Pekové ze soukromé laboratoře Tilia. Ta totiž jako první úspěšně testovala ty, které stát testovat odmítl a k pohoršení vlády pozitivně. Dokonce vynalezla i vlastní jednodušší test, o který nyní svět jeví zájem. Svět ji může ruce zulíbat, doma ji však pšenka nekvete a vládní garnitura ji všemožně kálí na hlavu a hází klacky pod nohy. Nejen že ji ministr zdravotnictví zcela lživě a bez jakýchkoli podkladů označil za nakaženou novým koronavirem. I když totiž nakonec bylo povoleno testování i soukromým laboratořím, laboratoř této úspěšné ženy mezi ně nepatřila. 

Ano! Tohle je vskutku zasloužený český vděk. Já kozu nemám, ale je dobře, když sousedova chcípne. Sami testování zajistit schopni nejsme, ale jakmile se někdo takto schopný objeví, je třeba ho zadupat do země. Ano! Takto vypadá vděk Babišovy vlády. Jste příliš schopní! Schopnější než my! A co jako? Oni na to mají prostředky a vzdělání! Je to snad problém? Ano je! Tohle nesmí být viděno. Jste schopní a nadaní? Tak držte hubu a krok! V opačném případě budete zakleknuti. Zničeni! Nikdo si nesmí dovolit pochybovat o všemohoucnosti strany a jejího vůdce. 

Se pak nedivme, až takto nadané kapacity začnou odcházet a hledat uplatnění o zemi dále. U nás je totiž vděk zboží jaksi nedostatkové. Ba snad ještě méně dostatkové, než kvalitní roušky v těchto dnech.

Nejedná se však pouze o případ doktorky Pekové. Již ve dnech, kdy celá slavná vládní delegace z Prahy vítala placenou "pomoc" z Číny, se marně ozývali čeští výrobci masek a obleků (viz). Denně můžeme číst případy osob a firem, které se snaží poskytnout své kapacity a kvalitní výrobky, či dokonce přeorientovat i svou výrobu. Marně však. Stát jeví naprostý nezájem a kdo jedná na vlastní pěst ignoru navzdory, ten musí být zastaven. Jako například lihovarník Martin Žufánek, který chtěl pomoci těm, kterým chybí dezinfekce a začal ji vyrábět pod svojí značkou. Reakce? Zakleknutí! Nemáš licenci dobytku! (viz) Zatímco ve světě běžně lihovary přechází na výrobu tolik potřebné desinfekce, u nás přes šílenou byrokracii nejede vlak. A to ji Andrejko sliboval zmírnit, uzemnit ba dokonce snad vymýtit. Leda tak kulový. A to ani v těchto zlých časech. Udělal jsi dobrý čin? Tak za něj plať zmetku! 

Ani tímto případem však postihy schopných domácích lidí nekončí. Nejedná se přitom však jen o postihy, ale také totální a do očí bijící ignor a nezájem ze strany státu. Nezájem o výrobky vlastních výrobců. Neochota podpořit domácí výrobu. Podílet se na ni. Podpořit vlastní lidi. Jen ignor, přespřílišná byrokracie a do nebe volající buzerace. Těch případů je spousta a psát o každém zvlášť by trvalo jistě dlouho do noci, ne-li do rána. Uveďme si však jen pár příkladů.

Jedním takovým příkladem je například firma Ego Zlín, která již v minulosti speciálními obleky zásobovala nemocnici Na Bulovce. V současné nelehké době dodává obleky do celého světa. Doma však o ně jevíme naprostý nezájem. (viz) Však proč ne? Všeho je všude dostatek, nikomu nic nechybí. Nemocnice nestrádají a už vůbec ne domovy seniorů. Je tedy jen jednou velkou záhadou, jak se mohli nakazit klienti těchto domovů a ještě větší záhadou, jak mohlo být již k 30.3. prokazatelně nakaženo na 144 zdravotníků, či proč a jak zemřela ona nakažená zdravotní sestra. Nemocnice přeci nic nepotřebují. Nestrádají. A kdo ano, tomu to spasitel národa Babiš rozváží osobně.

Další příklad? Co třeba Gumárny zubří? Běžně dodávaly ochranné obleky pro hasiče i policii. A najednou? Kde nic, tu nic. Ticho po pěšině. Nikdo je nepotřebuje.

Dále? Absolventi ČVUT přišli s unikátní kamerou na odhalování potencionálně nemocných. Zařízení by se dalo užívat v hromadné dopravě, na letištích a v současné době především v nemocnicích. Sama firma si za tento produkt již získala světové renomé. U nás doma však o nich nikdo neslyšel. A co hůř? Ačkoli firma opakovaně nabízela své kapacity české vládě, byla odmítnuta a tentýž produkt byl nakonec objednán v Číně. Ptám se proč? Komu tím prospějí? Proč jej složitě vláčet přes půl světa? Neprospěje to ani našim lidem, ani naši ekonomice a dokonce ani životnímu prostředí. 

Stejně tak neúspěšně dopadla i technická Univerzita v Liberci. Zdejší vědci vyvinuli unikátní filtr z nanovláken, který se dá vložit i do podomácku vyrobené roušky. Poněvadž však škola nemá pro výrobu dostatečné kapacity, musela jednat se státem. Marně však. Stejně tak se bez státní podpory musí obejít skupina technologických nadšenců, která si dala za cíl pod hlavičkou Covid19cz vyrobit ze součástek na 500 plicních ventilárotů. Sorry hoši, jste moc dobří a takové my nepotřebujeme. Nemáme zájem, zkuste to v zahraničí! 

Ano, jak je vidno, situace je víc než tristní. Je nanejvýš zoufalá a žalostná. Máme schopné lidi. Máme dokonce i kapacity a vědomosti. Jak již však zaznělo mnohokrát, stát o ně nejeví zájem. Nestojí o ně Nepodpoří je. Místo aby využil domácích kapacit a podpořil domácí výrobu a tím i propadající se ekonomiku, raději bude udržovat zvrhlý obchod se zdravím přes půl světa s Čínou. S Čínou, jejíž výrobky byly shledány jako vadné a nespolehlivé a od nichž některé země dávají ruce pryč. Například Nizozemsko stahovalo 600 000 nefunknčích respirátorů, které byly již rozeslány do nemocnic a nic netušícím lékařům byly spíš nebezpečné. (viz) Nám se hned v první dávce nedostalo nejdůležitějších respirátorů. Ty, které se nám dostaly jsou navíc malé, smrdí, nedá se v nich dýchat a jsou tak nějak nefunkční. Roušky jsou z hedvábného papíru, takže ochrana taky nic moc. Dodané testy jsou spolehlivé pouze na 20%, tedy k ničemu. Hlavně že jsme šli po krku doktorce, která vynalezla vlastní testy a zatoužil po nich celý svět. A nemusíme zůstávat jen u ní. Žádný z těchto zázračných výrobků z Číny skutečnou kvalitu zjevně nikdy nepoznal. Ale nekupte to, když je to tak výhodný!

Obchodujme však s Čínou vesele dále a házejme klacky pod nohy domácím výrobcům a všem schopným lidem dobré vůle. Jen ať se napakuje Čína na světovém problému, který sama svým mlžením částečně zapříčinila. Český člověk ať klidně nemá co žrát. Ať táhne a nedělá tady machry, co vše umí a dokáže. My schopné lidi nepotřebujeme! Raději budeme onucí Číny. Vše si dovezeme, nic si nevyrobíme. Obchodujme s Čínou a prezentujme to jako pomoc. Kupme si humanitární pomoc, kterou jsme tam sami bezúplatně vyslali a buďme za to Číně vděčni. Klanějme se ji až k zemi ó členové vládní delegace. Jen a jen s Čínou na věčné časy a nikdy jinak.

Čeští výrobci pláčou. Marně se dovolávají práce, pro kterou zde jsou. Svět jim líbá ruce, vláda jim doslova se... kálí na hlavu. Zakazuje, jde po nich, zaklekává ...  to je totiž to jediné, čeho vůči vlastním lidem dokáže. Podle slov Hamáčka je snad snadnější zorganizovat nákup v Číně, vybavit letecký most do Evropy a po té potřebné výrobky transportovat přes půl světa, než se zkoordinovat s českými výrobci, kteří marně nabízí své kapacity. Ne, tohle hodně smrdí. To fakt nežeru. 

V Kanadě údajně již před dvěma týdny vláda slíbila firmám, které se krátkodobě promění na výrobny ochranných pomůcek a ventilátorů finanční pomoc. Přihlásit se jich mělo na 3000 a na rodné půdě si budou ve velkém vyrábět i testy na přítomnost koronaviru. (viz) U nás je něco takového nepředstavitelné. Nezájem! Kdo se nabídne, je ignorován. Kdo začne konat, je zakleknut. Kdo výrobu přeorientuje, dostane betonové polobotky a je hozen přes palubu. Jsi příliš schopný. Jdi ke dnu!

U nás se specializované firmy dovolávají naplnění svého poslání marně. Kdo přeorientuje výrobu, je zakleknut. Nikdo nebude ukazovat co umí, nikdo! Nech si to všichni zapamatují! Ať obchod s Čínou kvete dál. Nechť všichni schopní lidé z naší země táhnou třeba do p*****. My je nepotřebujeme! A už vůbec je nebude potřebovat Čína, až ji zalezeme ještě hlouběji do střev a budeme se řídit každým jejím přáním.

Zle tatíčku zle, buď rád žes toho nedožil. Je mi z toho smutno. Je mi z toho blivno. Ba dokonce mě to štve. Odpusťte mi ten tón posledních řádek, ale jsem vskutku rozezlen. Možná jsem příliš rozzuřen nebo jen přísný, ale v mých očích tyto kroky naši slavné vlády hraničí s vlastizradou.