Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ani válka s Hitlerem nedodrbala naši zemi jako léta pod taktovkou komunismu

27. 02. 2017 16:38:38
Před válkou jsme patřili k nejvyspělejším zemím a válka nás také moc nepoškodila. Kdyby nás čtyřicet let nebrzdil tzv. komunismus, mohli jsme být tlukoucím srdcem Evropy.

Opět Rakousko. Krásná hornatá země posetá malými vesničkami. Ulice jsou čisté a upravené, domy pěstěné a dýchá z nich na vás zdejší tradiční kultura. Hospody, kavárny a restaurace nezejí prázdnotou. Ba naopak. Jsou na každém kroku a o zákazníky nemají nouze. Snad téměř každý zde vlastní hotel či dům, kde pronajímá pokoje turistům. Mnohým stačí mít otevřeno tři měsíce v roce aby se uživil po celý následující rok. Zdejší vsi i přesto vzkvétají a jsou udržováné. Narazíte zde na krásnou mateřskou školku, moderně vybavená infocentra i krásné požární zbrojnice.

Takto asi vzkvétají všechny oblasti, které živí cestovní ruch, krásy okolní přírody ale i v místě se držící hospodářství mající zde mnohaletou tradici. Ať už se jedná o přístavní vesničky se slaměnými střechami na Usedomu, bílé domy na svazích Alp, kde se pasou stáda koní a krav kam jen oko pohlédne, nebo o vsi v okolí Zell am See. Všude vidím totéž. Ulice jsou čisté, lidé milí a veselí a drží se zdejších tradic. Folklór na vás dýchá z každého domu, přízvuku i kroje.

Aby tomu tak nebylo. Zdejší usedlosti patří zdejším a lidé jsou si vědomi, že vše, co pro svůj kraj činí, činí i pro sebe. Že nikdo se za ně o tyto úchvatné kouty země nepostará. Proto se o to vše také svědomitě starají. Drží se tradic, nabízí domácí kuchyni a lidé z celého světa tak mohou obdivovat, co doma neuvidí, co jinde nezažijí. V takových místech se pak dále pořádají slavnosti, budují atrakce - sjezdovky, cyklostezky, turistické stezky, vyhlídky ... Dalo by se ještě dlouho vypisovat, co vše se dá pro turisty připravit. Nač je nalákat, aby se k vám vraceli a váš kraj z jejich penízků nadále vzkvétal.

Procházím se vesnicí a docházím na promenádu podél prosté řeky. Ve stínu hor zamířím k další vsi a přemýšlím o našich krajích. Hory zde kolem mne nejsou zas tak vysoké, jako tomu bylo v Tyrolsku. Když jsem tudy projížděl poprvé, připadal jsem si zde spíš jako v u nás v Beskydech. V Beskydech, které jsou možná i krásnější a kouzelnější. I přesto však tamní vesnice nejsou jako ty zdejší. Vzpomínám si na naše prázdné vesnice, kde sem tam narazím na penzion. V nějaké zapadlé knajpě pak sedí pět místních. Ulice jsou prázdné a neudržované. Za prací, kulturou a vzděláním utíkají zjevně všichni do měst.

Možná to vidím až příliš černě. Možná jsem pesimista. Ale i přesto je ten rozdíl obrovský a to co srovnám snad i nesrovnatelné. Ale proč? Proč tomu tak je? Vždyť i u nás se najde tolik krásných míst. A nemluvím jen o těch pár vyvolených kouscích naši krásné země, které jsou propagovány. Všude se přece něco najde. V horách, v nížinách, ve skalách i historických městech. Stačilo by tak málo. Držet se folklóru, pořádat akce, připravovat atrakce, budovat hotely, ze kterých by tradice daného kraje jen sálaly. Na příhodných místech zbudovat vlek i sjezdovku, půjčovat loďky, sjíždět s turisty naše řeky, sem tam zbudovat posezení či vyhlídku. Vždyť ani naše turistické trasy značené čtyřmi barvičkami nemají ve světě obdoby. A že vás zavedou na krásná místa, cizincům však bohužel neznámá. Kdyby se sem tam na jejich trase zbudovala lavička či vyhlídka, opět toho nabídneme více. Tak proč to u nás nejde, když jinde to funguje víc než výtečně?

Protože takové místo vám nevyroste ze dne na den. Chce to celé dlouhé roky péče. Péče o něco, co předáte svým potomkům a oni se o to budou nadále stejně svědomitě starat. Takové místo vám však nevznikne za noc. Nepřijde strýček Pompo, který zasadí cihlu a z ní vyroste hotel. Sjezdovky, cyklostezky ani turistické stezky nevyčarujete mávnutím kouzelného proutku a nezpropagujete je lusknutím prstů a šeptáním do větru. Samy od sebe nevzniknou skanzeny a neobnoví se původní a tradiční ráz vesnic. Chce to dlouhé roky budování, kdy všichni postupně nabírají zkušenosti. Zjišťují, co si host žádá. Co mu ještě nabídnout. A nač jej nalákat.

A to je ten kámen úrazu. Chce to čas. Mnoho času. A ten my jsme ztratili, neboť v době, kdy lidé cestovali po světě za poznáním a za zábavou, u nás měl podnikavý duch a dobré nápady útrum. U nás se budoval socialismus. Nepodnikalo se. Naše tradice byly opomenuty. Nestarali jsme se o naše zachovalé památky. Neudržovali jsme historický ráz měst. Budovali jsme pro lidi obytné krychle a králíkárny. Místo aby tak naše vsi vzkvétaly a místní se živili turismem a jejich tradičním řemeslem, které se předávalo z otce na syna, zažíváme veliký odliv mladých do měst a naše vsi upadají. Holt jsme zaspali. Kapitalisticky vychovaná společnost začala vesele budovat socialiamus a socialistiky vychovaná společnost se dala na cestu kapitalismu a nyní se v tom neschopně plácá jako ryba na suchu. Do toho pak stejně vychovaná vláda háže těm pár odvážným klacky pod nohy a převádí na ně stále více zodpovědnosti třebas i ve věcech, o které by se měl postarat stát samotný. Ale nedostačuje-li parlament, nedostačuje proto, že je volen voličstvem. A kdo to voličstvo vychoval politicky a mravně? Starý režim! Ano, bystřejší si zajisté povšimli, že opět parafrázujii profesora Masaryka.

Nechci však psát pouze o tom, jak by to zde mohlo vypadat, kdyby se lidé po celá desetiletí starali o své domovy, majetky i vlastní obce sami. Nechci vynášet do nebes jen možnou realitu horských vesnic a městeček či kulturního dědictví předků. Chci mluvit o celé naši zemi. O průmyslu a zemědělství v našich končinách.

Vždyť před válkou jsme patřili k deseti ekonomicky nejvyspělejším zemím světa. Ve zbrojním průmyslu jsme se zařadili hned za militantní mocnosti jako byli Německo, Itálie, Japonsko a SSSR. Měli jsme kvalitní zemědělskou půdu. A patřili jsme k nejprůmyslovějším zemím Evropy. A aby taky ne. Jen koukněte do Masarykovy nové Evropy, co průmyslu z celého habsburského mocnářství se u nás nalézalo.

A i když přišla válka, dík diplomatickým kličkám Edvarda Beneše (psal jsem zde), se naši země téměř nedotkla a my mohli stejně jako za první světové bojovat na bojištích Evropy po boku Spojenců. Po válce byla naše země obnovena téměř v původních hranicích a v porovnání se zbytkem Evropy velice zachovalá. Ztráty na lidských životech jsme měli minimální, památky neponičené a průmysl šlapal na mnohých místech do posledních výstřelů. Myslím, že oproti válkou zničené Evropě jsme měli obrovský náskok a potenciál velice rychle se vyšplhat na samotnou ekonomickou špici.

Jenomže kdo chce kam, pomozme mu tam. My takto nepřemýšleli. My snad nepřemýšleli vůbec. My znárodňovali co se dalo. Firmy přišly o vlastníky, kteří by se o ně svědomitě starali a předávali je svým potomkům až do dnešních dní. Vyhnali jsme z domovů sedláky, kteří se starali o svou půdu se svědomitou láskou. Rozorali jsme kdysi úrodnou půdu a svou nesvědomitou "péčí" ji zlikvidovali. Trh neřídila poptávka, nýbrž plán. Památky - hrady, zámky a historické budovy sice přežili válku netknuté, ale po té dlouhá desetiletí tlely a chátraly. Co nezničil Hitler, to domrvili komunisti. A v době, kdy se mohli naše kraje rozvíjet stejně jako jinde ve světě, stále seděli jako žáby na prameni a dusili, co by jinak mohlo vzkvétat.

Když se člověk zamyslí a dojde mu, kde my jsme dnes mohli být, musí mu až přeběhnout mráz po zádech. Nebo alespoň minimálního rozčílení musí dotyčný dojít. Dnes máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. A teď si představte, že by naše firmy nepřešly do vlastnictví státu a následně by nebyly pochybně zprivatizovány. Nikdy by nepřišli o původní vlastníky, kteří by se o ně starali, rozšiřovali je a modernizovali. Zůstaly by v rukou domácích. Kdyby se vše necentralizovalo. Kdyby každému sedlákovi zůstaly jeho polnosti a stavení, o které by se staral a na svém by zaměstnával potřebné lidí. Půda by nevysychala a lidé z vesnic neutíkali za prací do měst. Na polích by zrály čerstvé plodiny a na svazích a loukách se pásly kozy, krávy i ovce. V sadech by kvetly mladé stromy a každá oblast by si k tomu ke všemu žila a prosperovala z turismu. Památky by nechátraly a nebyla by potřeba je dnes za nemalé peníze zachraňovat. Byli bychom skutečně tlukoucím srdcem Evropy. Země by vzkvétala, byli bychom na ekonomické špici a lidé by neutíkali za výdělkem na západ. Naopak bychom ještě museli sami nabírat pracovní sílu z okolních států.

Jenomže kdyby jsou chyby. Kdyby v řiti ryby byli, netřeba nám rybníka, dáte prstík do zandele, vytáhnete kapříka. My se holt dali cestou budování socialismu. Kapitalisticky přemýšlející společnost odešla a nastoupila společnost vychovaná socialistiky. Přešla na kapitalismus a nevěda co dělat, nesmyslně se v tom plácá, jako ryba na suchu. Místo aby pro svou zemi, kraj či obec něco dělala, jen stojí s nataženou rukou a čeká, co od koho dostane a kdo tu z toho bez jejich přičinění udělá ráj na zemi. Stát tomu svými zákony také moc nepomáhá. Místo abychom investovali do rozvoje, na investicích se sedí a dotace čerpat a využívat také neumíme. Ale snad nám to jednou dojde, snad se inspirují mladí ve světě a pak se vrátí a dají to zde do pořádku. Snad pochopíme, že bez nápadů a přičinění každého z nás lépe nebude. Snad nadejde čas nového obrození. Snad se zase začne říkat zlaté české ručičky.

Vezme-li to však člověk kolem a kolem a zamyslí se nad tím, co vše válku přežilo a kam jsme to následně dopracovali, musí dojít k závěru, že ani válka s Hitlerem nedodrbala naši zemi jako léta pod taktovkou komunismu. I když pravda, nebýt Ádi Hitlerů a jeho chlapců, dráhu budování socialismu jsme snad nikdy ani nenastoupili.

Ale i přesto vše je u nás krásně...

... jen kdyby zde bylo méně hlouposti a více rozumu!

Autor: David Wiltsch | pondělí 27.2.2017 16:38 | karma článku: 29.05 | přečteno: 1137x

Další články blogera

David Wiltsch

Nikoli Czexit, ale jednotná Evropa by měla být naším zájmem.

Člověk nemusí souhlasit s každým nařízením EU. Stejně tak ale nesouhlasí s každým usnesením naší vlády a přesto nevolá po referendu o vystoupení z ČR. Proč tedy voláme po Czexitu namísto reformy? Můžeme tak jen ztratit.

8.7.2017 v 21:47 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 1377 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému státu

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 20.59 | Přečteno: 569 | Diskuse

David Wiltsch

Obětujeme přírodu národním a ekonomickým zájmům?

Trump odstupuje od Pařížské dohody o klimatu. USA však nejsou jedinou zemí, která s ní má problém, která by pro levné energie obětovala matičku zemi. Co bude dál? Obětujeme přírodu pro bezcenné papírky a lesklé plíšky.

5.6.2017 v 20:29 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 294 | Diskuse

David Wiltsch

Zákaz kouření - největší katastrofa v českých dějinách od porážky na Bílé hoře

Od začátku měsíce si člověk v české hospodě ani moravském sklípku nezapálí. Hospody zejí prázdnotou, ulice plní kuřáci a všichni jsou naštvaní. Domyslela vůbec politická garnitura konečné důsledky svých činů?

5.6.2017 v 15:04 | Karma článku: 34.11 | Přečteno: 1815 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Chott

Špicberky nebo adamky?

Dostal jsem od dcery plavky bermudského typu s palmami přes celý zadek - důvěrně jim říkám špicberky. Ale nevím, jestli v nich mám riskovat ostudné vykázání z koupaliště. No, pro jistotu si dám do báglu i staré dobré adamky.

21.8.2017 v 6:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Zuzana Palečková

Krize by nám šly...

Dunkerk je skvělý film o beznadějné situaci, o tom, co všechno lidé dokáží vydržet a překonat, co jsou ochotni udělat pro jiné. Vybízí k zamyšlení nad tím, jak bychom to asi zvládli my, jací vlastně jsme?

21.8.2017 v 0:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Pavel Strunz

Strážci ideologické čistoty

Zpráva z budoucího tisku: Poté, co pražská městská rada rozhodla odstranit jízdní sochu Jana Žižky z Trocnova z vrchu Vítkov, se u ní den před plánovaným odstraněním na protest sešli nacionalisté, komunisté a jiní extremisté.

20.8.2017 v 23:59 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 238 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Vojna a Mír v Koránu - Zabíjejte je všude, kde je dostihnete. Část 1.

„Zabíjejte je všude, kde je dostihnete.“ Koránský verš, který mi donekonečna opakují pod mými blogy, abych si přiznal, že „Korán není slovo Boží“, a že „ospravedlňuje teroristické útoky a zabíjení nevěřících“

20.8.2017 v 23:33 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 385 |

Otto Černý

Švédsko se zvedá?!

V sobotu se na náměstí Meborgarplatsen ve Stockholmu pořádala demonstrace, kterou svolalo FB hnutí Stå upp för Sverige (Za Švédsko) se 190 000 podporovateli.

20.8.2017 v 23:16 | Karma článku: 28.42 | Přečteno: 670 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1897

Tento blog slouží především k prezentování mých nejrůznějších názorů na politiku a společnost, ale rád sem tam vytvořím i nějaký ten fotoblog z cest. Čtenáři by měli také vědět, že celkem rád a hodně ironizuji, což né každý může z psaného textu pochopit. Některé mé myšlenky můžete také nalézt na stránkách "K zamyšlení". Poněvadž jsem stále silnějším odpůrcem politiky Andreje Babiše, rozhodl jsem se založit i stránky AntiBabiš, kde hodlám rozebírat především jeho názory, s nimiž se neztotožňuji. Nejaktuálnější články budou vždy okamžitě zveřejňovány na mém facebookovém profilu AntiBabiš. Z úcty k předkům pak provozuji stránky "České myšlenky". Ve zbytku volného času pracuji na fantasy románu Zrození Ermagenu.

 

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.